Dřevostavby

Vážení zákazníci,

na této stránce bychom Vás rádi seznámili s problematikou dřevostaveb. Vzhledem k tomu, že technologii dřevostavby je možné vyžít v širokém spektru staveb od rodinných domů, přes bytové domy, zemědělské stavby, sportovní stavby a vzhledem k rozsahu a rozmanitosti této problematiky, rozhodli jsme se plnit obsah této stránky formou postupně přidávaných textů zaměřených na určité téma. Pokud Vás zajímá určitá konkrétní oblast nebo máte k problematice dřevostaveb jakýkoli dotaz, uvítáme, když se na nás obrátíte. My následně vypracujeme odborný text, ve kterém Vám problematiku objasníme a dané téma na této stránce zveřejníme. S ohledem na naše dlouhodobé působení na trhu a vzhledem ke znalostem a zkušenostem našich pracovníků věříme, že tímto způsobem můžeme vytvořit komplexní dokument, který přispěje k Vaší vyšší informovanosti a umožní Vám snazší rozhodování při realizaci Vašeho stavebního záměru. Obdobným způsobem budeme rozvíjet i naše další stránky zaměřené na nízkoenergetické domy, pasivní domy a trendy v oblasti stavebnictví.

Stručně o dřevostavbách

Historie montovaných dřevostaveb

Realizované dřevostavby

Stručně o dřevostavbách

Se změnou životního stylu, který přišel se společenskými změnami po roce 1990, se změnily naše požadavky na bydlení. Ekologické myšlení, zodpovědnost za životní prostředí a trvalý rozvoj lidské civilizace vede zodpovědné investory k ekologickému stavění – dřevostavbám. Takové bydlení, kde můžeme bez větších zásahů zabudovávat technické a módní novinky, které nás osloví v příštích desetiletích. Dobře postavená dřevostavba dává svému majiteli velice příjemný hřejivý pocit útulnosti, souznění s přírodou a navíc vyhovuje výše zmíněným požadavkům. Proč toho nevyužít.

Jako dřevostavby jsou obecně označovány budovy, jejímž hlavním konstrukčním prvkem je dřevo. Pro laika však bývá tento termín zavádějící, protože navozuje dojem stavby, která je celá postavena ze dřeva. Dřevo hraje v moderní dřevostavbě dominantní roli. Tvoří nosnou konstrukci stavby. Ostatní (nenosné) prvky stavby tak mohou tvořit i jiné materiály, přičemž jejich podíl bývá v obytných budovách tohoto typu více než 60 %. Při výrobě jsou tak použity především: kvalitní izolační materiály, keramická či betonová krytina, ocelové spojovací prvky, speciální folie, obklady, nátěry aj. Základy stavby jsou zpravidla z betonu nebo zděné. Kombinace těchto materiálů ve výsledku zaručuje vynikající technologické vlastnosti stavby a přináší vysokou kvalitu bydlení. V zahraničí (hlavně Skandinávie, USA, Kanada) jsou tyto přednosti využívány již řadu desetiletí.

Dřevostavby a jejich zastoupení u nás a ve světě (přibližný podíl na nové výstavbě)

Česko	1 %
Německo	7 %
Spolková země Bavorsko	30 %
Anglie, Rakousko, Švýcarsko	10 %
Skotsko	50 %
USA	70 %
Skandinávské země	80 %

Zdroj: publikace Dřevostavby, edice: 21. století; vydavatelství ERA

Konkrétní řešení staveb AWIK House Production, s.r.o.:

konstrukci vytváří plošné prefabrikované prvky - panely
jednotlivé panely jsou vyráběny v kryté hale na technologické lince, která garantuje dodržení přesných rozměrů, úhlů a s tím spojenou kvalitu zhotovovaných dílců.
na staveništi probíhá jen samotná montáž panelů (hrubá stavba trvá cca 3-5 dnů)
výhody: úspora času, pracovních sil, vyvarování se dlouhodobému působení nepříznivého počasí na nekrytou stavbu, větší přesnost, vysoká variabilita
konstrukční systém je založen na používání sloupkových dřevěných prvků (vodorovné, svislé, šikmé)

Laický pohled přináší několik otázek kolem dřevostaveb, které jsou často diskutovány a interpretovány ne celkem pravdivě.

Mnoho lidí si o dřevostavbách myslí, že mají, v porovnání se zděnou stavbou, horší vlastnosti: tepelně-izolační, akustické, požární nebo prostě nedůvěřují životnosti a bytelnosti těchto staveb. Současný trend úspory energií a touha veřejnosti po snadno dostupném a zároveň kvalitním individuálním bydlení naznačuje, že systém dřevostaveb má u nás velký potenciál.

Ohledně dřevostaveb panuje řada poměrně rozšířených mýtů. Následujících několik odstavců má tyto zaběhlé "pověry" osvětlit. Každopádně platí, že jakákoli budova, aby byla uznána za obyvatelnou či stabilní a funkční, musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy. Ty platí pro stavby zděné, ocelové a samozřejmě i dřevostavby

Spotřeba tepla a energií – Jedno z nejčastěji diskutovaných témat. Vzhledem k současným cenám energie a jejich předpokládanému vývoji v budoucnu, uvítá většina z nás možnost protopit za sezónu méně energie a tím ušetřit. Sendvičový systém je založený na použití tepelně izolačních materiálů s velkým tepelným odporem mezi nosnou konstrukcí. Efekt je podobný, jako když se v zimě obléknete do kožichu. Teplo má zůstat v budově. Akumulační schopnost dřevostavby je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Vysoká akumulace u zděných staveb tak může v létě přispívat k přehřívání interiéru. Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému se dosahuje navíc zajímavých úspor energie.

Tepelná akumulace - je vlastnost materiálu, která umožňuje hromadění a následné uvolňování tepla. Výborné vlastnosti v tomto směru mají materiály jako je keramika, kámen, cihla nebo beton. Význam těchto vlastností v oblasti bydlení úzce souvisí se systémem vytápění. Historicky, v době kdy převládalo vytápění na pevná paliva, náklady na topení nepředstavovaly zásadní nákladové položky a bylo více třeba řešit otázku, jak teplo udržovat dlouhodobě a pokud možno na konstantní úrovni. Za tímto účelem bylo výhodné stavět zděné domy, jejichž zdi v okamžiku zatopení nahromadily vzniklé teplo a následně jej postupně uvolňovaly. Uvolňování tepla přirozeně probíhá jak směrem dovnitř budovy, tak i směrem ven. Problém uvolňování tepelné energie do okolí se stává problémem v okamžiku, kdy náklady na vytápění začnou představovat významnou položku. V ten okamžik začíná hrát důležitou roli další vlastnost materiálu, kterou je schopnost tepelné izolace. S rozvojem moderních systémů vytápění, kde existuje automatický časový nebo teplotní spínač je tepelná akumulace spíše negativní.

Požární odolnost - i když je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů (sádrokartonové desky). Nezbytným předpokladem je samozřejmě správně zpracovaná statika domu. Naše panely mají na základě zkoušek v zkušebním ústavu PAVUS Veselí nad Lužnicí požární odolnost REI 120, což vysoce překračuje požadované hodnoty z hlediska požární bezpečnosti. Viz část „Certifikace“ našich webových stránek.

Průzvučnost - Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu kvalitně zpracované výrobní dokumentace, pečlivé výroby a montáže. Rovněž na základě konkrétních měření v našich domech můžeme dokladovat normové hodnoty.

Životnost - tvrzení o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevěné stavby nebo jejich části staveb staré 500 a více let jasně prokazují, že dřevo je materiál s dlouhodobou životností. V případě dřevostaveb sendvičového typu se doba životnosti odhaduje minimálně na 100 let.
Na problém životnosti dřevostaveb je nutno se dívat se dvou hledisek:

fyzická životnost – je doba, po kterou stavba při běžné údržbě je ještě funkční a obyvatelná.
morální životnost - je doba, po kterou dispoziční řešení stavby vyhovuje představám svých obyvatel.

Fyzická životnost se pohybuje zhruba kolem 100 až 150 let. Panelový typ dřevostaveb je poměrně novou záležitostí podléhající technologickému vývoji, zkvalitňování výroby a funkčních vlastností materiálů. Zkušenostmi ze zahraničí, ale můžeme dokladovat stavby podobného typu, které mají již vice než 70 let. Historické stavby z předcházejících století ovšem dokazují, že fyzická životnost dřeva - hlavního konstrukčního prvku, je při správné údržbě více než dostačující.

Morální životnost tento pojem je velice ošidný a je závislý na majiteli a architektonickém ztvárnění stavby. Mohou být postaveny nadčasové stavby, které překonají celé generace a mohou existovat stavby, které je nutno rekonstruovat po několika letech. Chápání doby životnosti je z tohoto subjektivního hlediska daleko důležitější než životnost fyzická, a to zejména z pohledu rychle se měnícího životního stylu a nároků na komfort, které se mění nejen výměnou generací. Morální životnost je tak v zásadě 3x - 4x menší, než doba samotné fyzické existence stavby a pohybuje se nejčastěji v rozmezí cca 15-30 let. Tento fakt platí skoro obecně pro všechny druhy staveb.

Ekologie a životní prostředí – Dřevo je jediný stavební materiál, který je plně obnovitelný, zároveň je to čistě přírodní materiál. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se tak vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky na výstavbu než ostatní typy staveb. Z hlediska komplexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. Ostatní stavby předčí nejen v nižší energetické náročnosti, ale také v menším znečištění prostředí či nárocích na využití neobnovitelných přírodních zdrojů. Jednou z etap vzniku a existence dřevostavby je také např. doprava. Ve srovnání s ostatními materiály se transportuje menší objem a mnohem menší váha a tím i při transportech dochází k menšímu zatížení životního prostředí.

Škůdci – dřevo je přírodní materiál, který slouží různým organismům jako zdroj obživy. Nejčastějšími škůdci jsou dřevokazný hmyz nebo houby. Ti napadají dřevo převážně při dlouhodobě zvýšené vlhkosti (v řádech měsíců). Při sušení vysokou teplotou dochází k usmrcení všech možných zárodků dřevokazného hmyzu. Proto naše firma zásadně používá tříděné, v průmyslových sušárnách sušené a hoblované stavební řezivo tzv. KVH.

Vlhkost - Dřevěné, stejně jako zděné stavby, by neměly mít přímý kontakt s vodou. Pokud nastane takový stav, i tady je ošetření dřevostaveb jednodušší než ošetření staveb zděných. Jednoduše se otevře poškozený panel, důkladně se vysuší a opětovně se uzavře nebo se odstraní poškozený materiál a nahradí se zcela novým.

Informace o technologii dřevostaveb AWIK, najdete na stránce Dřevěné konstrukce.

Historie montovaných dřevostaveb

Stavba dřevostavby sahá do vzdálené historie. Abychom se ale nevraceli až před náš letopočet, začněme cca 14. stoletím. Již v roce 1494 postavil světoznámý malíř Leonardo Da Vinci „Casa mutabile“. Tento dům byl plně předpřipravený a smontovaný na břehu řeky Tiber. Do dnešních dob se bohužel nedochoval.
V Německu je množství domů postavených systémem dřevěné hrázděné konstrukce tzv. „Fachwerkhaus“. Některé z těchto domů byly postavené již ve středověku a slouží do dnešních časů. Jsou to vlastně předchůdci dnešních montovaných domů. Dřevěné rámové stěny, resp. stavby tvořené rámovými stěnami, se na území Čech, Moravy a Slezska uplatnily především na hospodářských stavbách a stavbách drobného nebo doplňkového charakteru. Jejich zastoupení v obraze vesnice přitom s velkou pravděpodobností bylo podstatně větší než dnes, protože je nalézáme na řadě historických vyobrazení.
Ve Skandinávii byly postaveny dřevěné kostely, které se připravovaly v tesařských dílnách a na místě stavby se jen smontovaly. Tyto historicky cenné dřevostavby stojí dodnes.
V Americe se v čase „divokého západu“ stavěly nejenom slavné „Saloony“, ale také všechny ostatní budovy jak bytového tak komerčního užití výhradně ze dřeva. Výstavba montovaných dřevostaveb je dodnes v Americe velice oblíbená. Výhoda tohoto suchého systému výstavby spočívá v její rychlosti a v možnosti okamžitého nastěhování ihned po dokončení stavby.
V bývalém Rakouskouhersku a následně v Československu se stavělo množství staveb ze dřeva hlavně v horských oblastech tzv. „Roubenky“. Na Slovensku byly ve 14. až 19. století postaveny dřevěné kostely, které slouží svému účelu do dnešní doby a jsou to jak z hlediska historického, tak z hlediska architektonického, velice cenné stavby. Dokladem dřevěné chrámové architektury u nás je hřbitovní kostel Panny Marie. Tento dřevěný kostelíček na jižním okraji města Broumov byl vystavěn v původní podobě v roce 1449. Je jen na škodu pro naši architekturu, že jsme zaostali za ostatními státy ve výstavbě nových objektů ze dřeva.
Vývoj dřevostaveb u nás v průběhu 20. století úzce souvisí s extenzivním vývojem výstavby montovaných dřevěných domů v Německu. Tam v roce 1919 ve Weimare založil stavební mistr společnost „das BAUHAUS“, kde se pod jeho vedením rozvíjela myšlenka výroby montovaných domů průmyslovým způsobem. To jsou prakticky počátky dnešních moderních montovaných domů na bázi dřeva. Na tyto pionýrské počátky průmyslově vyráběných montovaných domů jsou němečtí výrobci montovaných domů velice pyšní.

50. léta

V roce 1950 byly položeny základy německé průmyslové výroby montovaných domů. Jednotlivé tesařské dílny se rozvinuly do průmyslových podniků. Příkladem z té doby je Německý pavilon na světové výstavě „EXPO“ v roce 1958, který byl postaven jedním z výrobců montovaných dřevostaveb.
I v bývalém Československu byly snahy rozvinout tento druh průmyslové výroby. Po druhé světové válce na přelomu 40. a 50. let zakoupily dřevařské závody na severu Slovenska švédskou licenci na výrobu montovaných domů. Jejich snaha, ale nebyla korunována úspěchem. Betonářská a cihlářská loby prosadila, aby se tento typ výstavby rodinných domů stáhl z výroby. Přesto ale, dřevařské závody vyvíjely dál svou vlastní výrobu montovaných domů. Byly to pokusy na úrovni té doby a odpovídaly tehdejším technologickým možnostem. V malém městě Turany poblíž Martina na úpatí Velké Fatry jsou do dnešních časů zachovány tyto pokusy z let 1956 až 1995. Je tu možnost zhlédnout chronologický vývoj těchto pokusů o znovuvzkříšení výroby montovaných domů. Domy jsou do dnešních dnů funkční a obývají je zdejší obyvatelé, kteří jsou úzce propojeni s dřevařskou výrobou.

60. léta

Již v roce 1961 byl založen v Německu předchůdce dnešního svazu výrobců montovaných domů, jenž významnou měrou přispěl k propagaci a zvýšení kvality. Přes členství ve svazu museli výrobci dodržet kvalitativní standard, který zaručoval zákazníkům, že dostanou to, co si objednali. A tím se členové svazu oddělili od „černých ovcí“ v tomto oboru.

V Čechách se podařilo založit asociaci dodavatelů montovaných domů „ADMD“ v roce 2000 při Svazu podnikatelů ve stavebnictví. I když v bývalém Československu byla výstavba montovaných dřevěných domů do 70. let skoro zastavená. V oblasti dřevostaveb a konstrukcí ze dřeva se podařilo postavit několik staveb, které stojí a stále slouží svému původnímu účelu. Na Slovensku jsou to zimní stadiony (Zvolen, Banská Bystrica), sportovní haly (Žilina), tržnice (Bratislava) a různá zastřešení velkých objektů.

70. léta

V roce 1973 v době energetické krize mohli výrobci montovaných domů bez změn v konstrukci velmi pružně zareagovat na v té době nově zavedené k-hodnoty, které klasifikovaly stavby dle energetické náročnosti. Montované domy se vešly do kategorie energeticky úsporných domů, protože měly méně tepelných ztrát, díky již vyvinuté konstrukci stěn. V roce 1978 bylo v Německu postaveno cca 22 000 montovaných domů.
V bývalém Československu byla počátkem 70.let zakoupena licence na výrobu a montáž montovaných dřevostaveb od německé firmy „OKAL“. Jejich výrobou byl pověřený tehdejší RD Jeseník. Na tehdejší dobu to byla zajímavá a moderní stavba s variabilitou od 2+kk do 4+kk a také cenové relace byly na tu dobu poměrně zajímavé. Přesto ale nedošlo k jejich masovému rozšíření. Na českém trhu je pojem „OKAL“ spíše brzdou, nežli synonymem moderního a kvalitního bydlení, a to i přesto, že německá firma „OKAL“ dodnes úspěšně podniká v odboru dřevěných montovaných staveb na evropských trzích. Je to hlavně proto, že pojem „OKAL“ zůstal v očích laické veřejnosti jako levný výrobek, s nedostatečnou jak tepelnou, tak protihlukovou izolací neuvědomujíce si, že rozdíly mezi materiály, které se používaly v 70. letech a dnešními materiály a technologiemi jsou odlišné skoro jako mezi automobily Škoda ze 70. let a dnešní Škodou.

80. léta

Výrobci montovaných domů v Německu patřili k prvním stavebním společnostem, které ve svých stavbách masívně prosazovaly energetickou úsporu. V roce 1989 byla při svazu výrobců založena „Společnost pro kvalitu“, která zpracovala seznam kvalitativních podmínek. Tyto podmínky se každým rokem vylepšovaly a vylepšují tak, že dnes stojí na nejvyšší možné technické úrovni.
Tak jako AWIK i mnoho dalších českých firem je členem svazu www.guetesicherung-bau.de/ a jako členové svazu jsou povinni dodržovat stejné technické podmínky výroby a výstavby.

90. léta

V Německu od poloviny 90. let začali výrobci montovaných domů stále více spolupracovat s architekty, takže byli schopni oslovit i jiné skupiny zákazníků než doposud. V roce 1995 se podruhé změnila tepelně technická norma. Členové svazu výrobců montovaných domů v Německu, mají opět náskok a překračují tuto normu o cca 40% a začínají budovat tzv. nízkoenergetické domy. Do montovaných domů se zabudovávají nejnovější technologická a úsporná zařízení (centrální vysavače, solární zařízení, větrací jednotky, rekuperace, tepelná čerpadla apod.)
V bývalém Československu se po roce 1989 výrobou montovaných domů začalo zabývat množství nově založených firem. Tento trend spíš uškodil, nežli podpořil vývoj a zájem o tento druh výstavby. Jen málo firem se zabývalo stavební fyzikou, kvalitou výroby, designem, technologickými postupy a množstvím dalších oborů, které v podstatné míře ovlivňují konečné dílo. Z těchto a dalších důvodů počet montovaných dřevěných rodinných domů od roku 1989 nerostl tak rychle, jak se původně předpokládalo.

Od roku 2000

Po roce 2000 se společnosti v Německu začaly více věnovat individuálním projektům, úspoře energií, zisku ze sluneční energie přes zasklené jižní fasády a výstavbě pasivních domů. V roce 2005 byl podíl montovaných domů na německém trhu 14%.

Po roce 2000 je možno konstatovat, že v Čechách se stále více, i když obtížně, prosazují dřevostavby ne jenom ve výstavbě rodinných domů, ale také ve výstavbě bytových domů, ubytoven, mateřských škol, v řadové výstavbě, mateřských škol a výstavbě jiných občanských a průmyslových staveb. Systém, kvalita, konstrukce a architektura je hlavně u českých společností, členů ADMD na srovnatelné úrovni se zahraničím. ADMD sdružuje výrobce montovaných objektů bytové a občanské vybavenosti a je dnes vnímána jako nejsilnější představitel dřevařsko-stavební lobby. Pro zajištění vysoké kvality, funkční spolehlivosti a bezpečnosti svých výrobků spolupracují členové asociace na vytváření spolehlivých systémů kontroly jakosti počínaje kontrolou vstupních materiálů, přes navrhování konstrukcí a projektování staveb, až po výrobu konstrukcí a dílců a kontrolu kvality provádění staveb. Všechno je obsaženo v dokumentu národní kvality „DNK“ (http://www.admd.cz/clanky/dokument-narodni-kvality) ,který byl přijat a zaveden do praxe v roce 2008.

Každý člen ADMD je bez ohledu na velikost společnosti dvakrát ročně podroben auditu ve výrobě i při montáži na stavbě. Sleduje se využívání vhodných vstupních materiálů, ověřování jednotlivých vlastností jako např. požární odolnost nebo tepelně technické parametry. Na staveništi je kladen důraz na dodržování technologických postupů montáže. Ověřují se i reálné vlastnosti dřevostaveb např. formou měření průvzdušnosti (Blower Door Test).